Bohužel většinou k tomu dochází pozdě. Pokud si dům necháte navrhnout architektem, doporučuji již v době vzniku návrhu řešit současně i zahradu. Stavební architekt většinou chce zahradu řešit také, ale zpravidla je toto řešení nedotažené, a tak trochu je to taková „popelka“ v porovnání s projektem domu. Ideální stav je, když oba kolegové, držíc se ve vzájemné úctě, se pokusí koncept zahrady dořešit společně. Je to dobré pro investora, je to dobré pro to samotné dílo a je to bohužel velmi vzácný jev.
Pokud je ovšem autor domu šikovný architekt, uvažuje samozřejmě o napojení okolí a má alespoň základní představu o zahradě, kterou může svému kolegovi zahradnímu architektovi přednést a na dotvořeni zahrady, mohou spolupracovat spolu. Toto je ale také velmi vzácný jev, protože většinou dojde ke dvěma situacím. Buď je autor domu natolik zahleděn do svého díla, že zahradu by nejraději minimalizoval na jednoduchou téměř neviditelnou kulisu pro dům a nebo své představy (mnohdy i laické např. s ohledem na potřeby zeleně) prosazuje nekompromisně a vůči kolegovi zahradnímu architektovi s jistou dávkou nadřazenosti.
Každému investorovi bych přála architekta, který by si již jako autor domu uvědomil onu vzácnou možnost využití okolního prostoru, možnost spojení zeleně a domu a navrhnul tedy sám, či ve spolupráci se zahradním architektem, objekt v dokonalé součinnosti s přírodou.
