Nemusí být nudná , může být velmi hravá.
Tím myslím, že si tvůrce může pohrát třeba hned na začátku s terénem.Vždyť se dá země různě vlnit, nadouvat či kutat v ní prohlubně a tunýlky . Následně lze pak tvořit můstky mezi malými zahradními kopečky, cestičky vinout soutěskami, a kamennými schůdky zdolávat naše málá či velká zahradní Kilimandžára.
Často se dnes domy staví „na kopečku“. Obliba tohoto umístění objektu pramení dle mého soudu z toho, že se tím stavitelé chrání před možnou hrozbou nezvládnuté zemní izolace a investor má možná pocit, že jeho dům je orlí hnízdo.
Pro zahradu je to ale strašná škoda, s výjimkou situace, že kopeček je veliký a výhled z okna nabízí krásný obraz malebné krajiny.Většinou ale shlížíte na rovněž umělý malý kopeček souseda, kde trůní podobné orlí hnízdo. Je to naprosto šílené a je to škoda zeměkoule. Navíc zahrada se odehrává kdesi pod vámi a pokud tam nemáte nějaký vzrostlý strom či nastavené obří zrcadlo, těžko budete cokoli z vaší zeleně vnímat uvnitř domu.…když budete vybírat parcelu, nezatracujte svažité pozemky, kde dle územního plánu má dům stát pod svahem.Pro zahradu je to úžasná možnost.Vezměte si jen tu představu, že veškerá zeleň se vám ukazuje z interiéru, či terasy jako divadelní kulisa.Vidíte pěkně i na nejposlednější malou rostlinku, navíc můžete tento pohled vyšperkovat večerním osvětlením , vodopádem, pnoucími rostlinkami….a co je nejlepší, zaručeně vám do okna nehledí žádný soused z vedlejšího hnízda.
Žádné komentáře:
Okomentovat